O knize: rok / Daleko za oceánem leží Atlantida - země lidí, kteří jsou přesvědčeni o svém právu pít krev svých bratrů. Na roztrhané šíji, mezi hromadami zeminy a přemístěnými kameny, končí otroci Velkého kanálu další den. Někde na šedých vlnách plují lodě Typhonu s novými oběťmi - zbytky odbojné armády Sevz. Roztroušeni po tundře a horách, odděleni měsíci cestování a staletími nepřátelství - v zemljankách, jeskyních a morech, napůl nasyceni a hladoví - lidé různých kmenů usínají - bratři, kteří se navzájem nepoznají. A k tomu všemu se ze severu pomalu, oku neviditelné, ale nezadržitelně plazí obrovské prsty ledovců, modré od vlastního chladu... Jaké uzly to všechno mezi sebou spojí, kam to povede Zemi a její děti - k smrti nebo všeobecnému štěstí? Promeat nic z toho nevěděl. Nebyl bohem po mnoho set let, legendy o těch časech se budou předávat z místa na místo, z lidí na lidi. Gii jim řeknou jinak než Cotta a Libové jim to řeknou jinak než Borejci. Legendy dosáhnou doby, kdy se místo moudrých Matek nad lidmi opět zvednou velcí Nebeští vládci, Autokraté, Bleskotřesitelé. A pak poslušní rapsodisté ​​vymyslí pro legendu šťastný konec – jak král bohů Zeus porazil smělého rebela Prométhea a poté mu odpustil. Ale v těch podzimních dnech, poblíž spáleného Atla, Promeates porazil ve velké bitvě o lidské duše. Mrtví porazili živé!